Promiň

Kvůli Tobě já se nenávidím,

kvůli Tobě sem jiná,

Kvůli Tobě já snižuju se ke lžím,

kvůli Tobě umírá ten poslední střípek, který mezi námi zbyl,

ten poslední dotek, jak led mě zamrazil.

Pusť mě ze svých spárů, Ty stíne nicoty,

i když se Ti to nezdá, tak, tohle si Ty.

Jsi stín, co mi hlavu zamotal, já dlouho ztrácela jsem čas,

jsi stín, co zničil a co vzal,

Tvůj poslední plamínek naděje zhas.

Jak břitva mě líbáš a řežeš do kůže, nedáš mi ani chvíli spát,

prosím někdo, kdo mi pomůže, já, už nechci se Tě bát.

Ve vzteku, krev se rozlévá, bolest, hněv a panika,

plevel svoje kořeny všude rozsévá, to je Tvoje jasná praktika.

Jsi stín, co mě dusí a rve dál, já už nedokážu se sebou tak žít,

Jsi stín, ne, Ty nejsi žádnej král, a ve mě roste hněvu šíp,

Nech si pohádky, jsem k nim hluchá již, nedostaneš se mi už nikdy do hlavy,

okoval si kolem mě pevnou mříž, není cesty zpět, není nápravy.

Tak, pusť mě, prosím, nech mě odejít, já snahu měla, to mi věř,

potlačovat slzy, strach neprojevit a Ty ses při tom choval, jako zvěř.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *