Smůla

Moje smůla, cizí štěstí, moje válka, cizí mír,
dost už bylo zdvořilostí a vyložit karty na stůl.
Ne, neutíkej zůstaň, postůj a vyslyš pilně moje zvolání, nenávist mi až hrůzu nahání, nahání.
A přestaň se trápit, když je kolem Tebe tma,
a přestaň si nadávat, jak Ty si zlá,
a přestaň se obviňovat z cizí lží,
a nebreč po nocích, když všichni spí.
A všude kolem falešníciradši nechodit po ulici,
a támhle ta za zádama mýma se směje tomu, že sem jiná, jiná.
A přestaň se trápit, když je kolem Tebe tma,
a přestaň si nadávat, jak Ty si zlá,
a přestaň se obviňovat z cizí lží,
a nebreč po nocích, když všichni spí.
A proč, řekni proč, nenávist mučí tenhle svět,
nikdo nikdy nám nebude závidět.
A přestaň se trápit, když je kolem Tebe tma,
a přestaň si nadávat, jak Ty si zlá,
a přestaň se obviňovat z cizí lží,
a nebreč po nocích, když všichni spí, všichni spí, všichni spí.