Smůla

Moje smůla, cizí štěstí, moje válka, cizí mír,

dost už bylo zdvořilostí a vyložit karty na stůl.

Ne, neutíkej zůstaň, postůj a vyslyš pilně moje zvolání, nenávist mi až hrůzu nahání, nahání.

A přestaň se trápit, když je kolem Tebe tma,

a přestaň si nadávat, jak Ty si zlá,

a přestaň se obviňovat z cizí lží,

a nebreč po nocích, když všichni spí.

A všude kolem falešníciradši nechodit po ulici,

a támhle ta za zádama mýma se směje tomu, že sem jiná, jiná.

A přestaň se trápit, když je kolem Tebe tma,

a přestaň si nadávat, jak Ty si zlá,

a přestaň se obviňovat z cizí lží,

a nebreč po nocích, když všichni spí.

A proč, řekni proč, nenávist mučí tenhle svět,

nikdo nikdy nám nebude závidět.

A přestaň se trápit, když je kolem Tebe tma,

a přestaň si nadávat, jak Ty si zlá,

a přestaň se obviňovat z cizí lží,

a nebreč po nocích, když všichni spí, všichni spí, všichni spí.